Možná si řeknete, že téma odpadového hospodářství není jako téma příměstského badatelského tábora či jiné výuky atraktivní, ba možná že je dokonce nevhodný. Děti přeci nemají možnost ovlivnit vývoj globálního problému. Jich se to ještě netýká, mohl by někdo podotknout. Opak je ale pravdou, přiznejme si, kdo často ovlivňuje chod celé domácnosti? My, dospělí, sice platíme, ale obsah košíků je určen pro úplně jinou věkovou kategorii. Už od mala děti učíme správnou barvu kontejnerů na třídění odpad a vynášení odpadků se objevuje na seznamu domácích prací mezi prvními. Tak proč jim toto téma nepřiblížit hlouběji? A nenechat je zmapovat kontejnerová hnízda v okolí? Zopakují si (a všichni přeci vědí, že opakování je matka moudrosti) nejen druhy kontejnerů, ale mohou zjistit daleko víc věcí, které oku dospělého zůstávají skryté.

Téma ODPADků se dá celkem snadno přizpůsobovat věkové kategorii dětí pro které je téma připravováno. Pro ty starší je možné to vzít více ze široka a představit si globální problémy všechny. Nesmazatelnou stopu v nich zanecháte, když jim připravíte překvapení, byť nepříjemné, ve formě odpadků (důkladně vyčištěných!) v prostorách, kde budou trávit následující čas. Postoj účastníků se bude jistě různit, většinou, ale dojdou k závěru, že byť to není jejich odpad a ten nepořádek neudělali, uklidí ho, protože v něm nechtějí trávit svůj čas. Zde skvěle platí heslo: není to můj nepořádek, ale je to moje planeta.

Odpady jsou dnes již bohužel všudypřítomné, a proto je možné téma vztahovat k jednotlivým činnostem či potřebám každodenního lidského života. Lovem vodních bezobratlých živočichů nebo chemickým rozborem se dá určit, jak je na tom voda a odpady. A aby byl přehled na problematiku ucelený, neměla by chybět návštěva nejbližší skládky, kde děti na vlastní oči uvidí objem vyprodukovaného odpadu.

Když je přehled úplný nezbývá než si ukázat, jak tomu prakticky předejít. Možností se nabízí hned několik. Je dobré žákům ukázat, že každá (pozor, opravdu každá) jednorázová věc má svého NEjednorázového dvojníka, kterého mohou používat. A pokud prostor, časové podmínky a trpělivost dovolí nechat si je obstarat vlastní oběd či svačinu. A protože v každém z nás se skrývá kousek Itala, kdo by tudíž neměl rád pizzu. Možná jste se svými svěřenci něco podobného už dělali, ale pozor!!! Úkolem je pizzu nejen uplácat, upéct a sníst, ale především nakoupit potřebné suroviny, a to bez obalově. U toho je potřeba zajistit, aby každá skupina měla dostatek nádob na nakupování, ale je úžasné vidět úžas v dětských očích, když zjistí, že existují specializované obchody na uzeninu či zeleninu (často znají pouze prostředí supermarketů) a ještě větší jásot zaznívá, když vidí, že nemusí s košem.

Praktická část lze pojmout i výrobou, kdy vezmete staré, již nepotřebné věci a přetvoříte je společně v něco, co ještě najde uplatnění. Skvělým příkladem je například přetvoření starého trička v nákupní tašku. Ne vždy jsou, ale pro nás nepotřebné věci vhodné k předělání (jsou prakticky nové nebo málo používané) a tak se tu otvírá ještě jedna možnost a sice naučit děti swapovat. Pro někoho druhé Vánoce.

Celá akce, program, či část školního roku věnující se odpadům se dá prolnout hledáním nejzbytečnějšího obalu v okolí. Je to nejen poučné, ale také je to skvělá příležitost, přenést téma dál do dalších domovů.